PŘEDMLUVA

Nositel Nobelovy ceny Jacques Monod (1) prohlásil 14. 2. 1975 během své přednášky v Curychu:

» Dnes už nikdo nepochybuje o evoluci. Každý přiznává, že k ní došlo. « Chtěl-li tím Monod tvrdit, že každá živá bytost (rostlina, zvíře, člověk) se ontogeneticky vyvinula z neživé hmoty, pak může mít pravdu. (Ontogeneze - individuální vývoj organizmu v průběhu jeho života.) Jestli však mínil, jak tomu asi bylo, že člověk, zvířata i rostliny mají stejné předky - tedy tzv. transformizmus - že se vyšší druh vyvinul z nižšího - pak musí řada vysoce kvalifikovaných přírodovědců protestovat. Během posledních let totiž značný počet většinou mladších přírodovědců dospěl k přesvědčení, že biogeneze (vznik života) není monofylogenetická (všechno živé pochází z jedné prabuňky), nýbrž polyfylogenetická (z mnoha pramenů). Dnes už tedy existují dobře informovaní odborníci, kteří nevěří, že všechny druhy vznikly z prabuňky prostřednictvím transformizmu. Nevěří na žádný společný biologický rodokmen všech druhů, který by měl jediný kořen pro všechny formy života. Tito odborníci zastávají názor, že život je spíše jako úrodná půda, na níž se daří mnoha organizmům, které žijí vedle sebe, a nejsou nutně na sebe fylogeneticky vázány.

(1) JACQUES MONOD: L'évolution microscopique. Přednáška (zvukový záznam).

Zastaralý neodarwinistický transformizmus opustil i profesor fyziologie a biochemie na universitě v Southamptonu v Anglii G. A. Kerkut, který píše: » Pokus vysvětlit vznik všech životních forem z jediného pramene je sice odvážný a pochopitelný; je však bohužel ukvapený a také se nedá ospravedlnit evidencí současných vědeckých poznatků. « A dodává, že vývojová teorie » nebyla nikdy dokázána bez rozumných výhrad. « (2) Nakonec vyjadřuje ustrnutí nad dogmatismem zastánců vývojové teorie. Prof. Kerkut je jedním z řady evropských a amerických přírodovědců, kteří se » distancují « od vývojové teorie. Nepřijímají stará biogenetická dogmata o evoluci; konfrontují je s novými poznatky teorie informací a molekulární biologie. Jimi prověřují stará učení. Vysoce kvalifikovaní badatelé a universitní profesoři evropských a amerických universit už dnes nevěří na nějaký transformizmus starého neodarwinistického stylu, podle něhož se prabuňka výlučně působením náhody a výběru vyvinula ve všechny životní formy současné biologie. Dnes je víc než jasné, že je naprosto nevěcné tvrzení, že neodarwinistické teorie odmítají jen nevědomci nebo neinformovaní lidé. Pochybující vědce označit za neinformované je pouze výbuch vášně a nemá s vědou nic společného. Takovými vášnivými výbuchy se před mnoha léty hájila teorie o flogistonu, kterou tehdy přijímali všichni » dobře informovaní. «

(2) G. A. KERKUT: Implication of Evolution. Pergamon Press (Oxford 1965). S. VII-VIII.

Z praktického hlediska jsou možné dvě metody, podle nichž je možné prověřit vývojovou teorii:

1) Teoretická prověrka za pomoci nám známých přírodních zákonů, aby se zjistilo, zda je podle nich možná spontánní biogeneze ( samovolný vznik života) z anorganických-neživých molekul. Pasteurovy práce, týkající se spontánní biogeneze, které daly jednoznačně negativní odpověď, byly přirozeně praktického rázu. Z nich vyvstává námitka, když se dnes určitý experiment nedaří, proč by se měl zdařit za stejných podmínek před mnoha tisíciletími. Vlastnosti hmoty a energie jsou stále stejné. Pasteurovy pokusy se dají kdykoliv opakovat a vždy mají negativní výsledek. Lze však pracovat i čistě teoreticky, abychom zjistili, zda by byla biogeneze teoreticky možná. V následujících kapitolách se dáme touto druhou cestou. Pasteurovy praktické pokusy už dávno dokázaly, že ani za nejpříznivějších podmínek nedojde k samovolnému vzniku života. Každá továrna na konzervy to denně prakticky dokazuje, takže už nepůjdeme touto vyšlapanou cestou.

2) Je možné prozkoumávat zkameněliny biologických organizmů z dávných údobí a dnešní živé organizmy, zda vykazují stopy transformizmu (vývoj vyššího živočišného druhu z nižšího).

Odpovídá-li transformizmus biologickým faktům, měly by být jednotlivé geologické vrstvy plny přechodných forem, které by jasně dokazovaly transformizmus. Takové nesporné přechodné formy (missing-links) chybějí. I zřejmost údajných přechodných forem v tzv. vývoji koně se dnes silně kritizuje v odborných kruzích. (3) Těmito otázkami se budeme zabývat později.

(3) Srov. MARTIN JOST: Abbehr von der Evolutionstheorie. Schweizerische Akademiker- und Studentenz eitung, Nr. 51.

(listopad 1976).

Martin Jost (4) srovnává obě metody s úkolem zjistit, zda v nějakém mrakodrapu fungují všechny elektrické zásuvky. Jsou dvě možnosti. Chodit od pokoje k pokoji a zkoušet, zda je v každé místnosti proud. To však zabere hodně času a ještě je tu možnost omylu pro malé elektroinstalační nedostatky. Nebo si dotyčný kontrolor zajde do sklepa, kde je hlavní přípojka proudu a zkontroluje, zda hlavní kabel přípojky dodává proud. Zjistí-li, že je bez proudu, pak nepotřebuje běhat od zásuvky k zásuvce po celém mrakodrapu. Jestliže se tedy experimentálně a teoreticky ukáže, že principiálně nedochází k spontánní biogenezi, ani k samovolnému automatickému transformizmu, pak nebude nutné prozkoumávat jednotlivé větve vývojového rodokmenu. V následujících kapitolách se chceme zaměřit na prověření kořene vývojového rodokmenu, ale tu a tam zkontrolujeme i jednotlivé zásuvky různých geologických údobí, podle shora uvedeného příměru.

Než přistoupíme k této prověrce, chtěli bychom připomenout základní teoretické problémy, které se stále vynořují, ale málokdy je na ně dána jasná odpověď. Vlastní problematika neodarwinistické vývojové teorie spočívá na následujících teoretických, ale málokdy jasně formulovaných předpokladech:

1. Kodifikovaný program živé buňky je připisován náhodě a samovolné organizaci neživé hmoty. Teorie informací tento předpoklad kategoricky vylučuje.

2. Současní vedoucí neodarwinisté připisují vytvoření nové genetické informace molekulárním výkyvům, jež pak zachytí jakési blíže neurčené » mechanizmy «. Vzato čistě teoreticky, je možné tímto způsobem dosáhnout snížení entropie nebo vyšší řád.

(4) Jost, na uvedeném místě (poznámka 3), Str. 5

Pak ale neodarwinisté vysvětlují, že právě snížená entropie je nová genetická informace. Tak to například vysvětluje Manfred Eigen (Selforganization of Matter and The Evolution of Biological Macromolecules - 1971). V dalším chceme právě ukázat, na základě teoretických úvah, že snížená entropie není totéž co naprogramovaná informace. « Je-li tomu tak, pak neodarwinistická hypotéza nemá žádné vysvětlení pro největší fenomén života: vznik genetické informace, která umožňuje život a z hlediska biologického, je životem. Neodarwinizmus stojí úplně bezmocně před vlastním problémem celé biogeneze a biologie. V této oblasti nemůže zásadně nijak pomoci. To má za následek, že lpění na darwinizmu ve skutečnosti brzdí a blokuje další bádání v oblasti biogeneze a znemožňuje pokrok přírodních věd. Darwinizmus se totiž křečovitě drží mylné teorie o vzniku informace v genetickém kódu.

3. Z čistě biochemické stránky se buňka skládá ze samých mechanizmů nejrůznějšího druhu. Lze je definovat jako inteligentní stroje případně projekty. Avšak stroje a mechanizmy mají své projekty, mají svůj účel, jež jsou surové, neživé hmotě naprosto neznámy. Jak se tedy může hmota zorganizovat v nějaký stroj, když nezná žádný projekt, jenž je podkladem toho stroje. V tomto bodě dochází k frontální srážce neodarwinizmu s druhou termodynamickou zásadou, jež říká: hmota, ponechaná sama sobě, se samočinně neorganizuje. V uzavřených systémech přibývá entropie nebo nepořádku, což není totéž jako tvrzení, že surová hmota staví stroje a vytváří mechanizmy. Neodarwinizmus je tedy bez teoretické a experimentální základny, pokud jde o samovolnou organizaci hmoty.

4. Transformizmus vyžaduje vzrůst informace. Ta se musí zvětšit na chromozomech primitivní buňky, má-li z prabuňky vzniknout lidská. Protože však molekulární pohyby nemohou vyrobit žádnou novou informaci (dokážou nanejvýš upravit nebo ovlivnit stávající informaci, jak ještě ukážeme), nedokáže neodarwinizmus dát žádnou odpověď na to, jakou energií vytvořila buňka novou informaci, takže z ní vznikl vyšší druh rostliny nebo zvířete. Transformizmus vyžaduje právě velmi silný přírůstek informace, který však neodarwinizmus zásadně nedokáže vysvětlit.

5. Vezměme následující příklad! Nějaký inženýr z jiné planety navštíví se svými kolegy naši zemi po skončení nukleární války, která na ní zničila veškerý život. Pod troskami najde řadu automobilů, které jezdí. Naučí se je rozebírat a smontovávat, začne tak pronikat do tajů metalurgie a mechaniky a konečně si sám vyrobí z jednotlivých součástek nové auto. Když přijdou kolegové na návštěvu a ptají se ho, jak vzniklo to auto, odpoví jim, že zná všechny přírodní zákony potřebné k výrobě auta, ale ne že hmota a přírodní zákony vyrobily tohle auto. Automobil přirozeně funguje v rámci přirozených zákonů a hmoty, stejně jako živá buňka funguje v jejich rámci. Avšak přírodní zákony nepostavily ani auto, ani buňku. Darwinizmus úplně přehlédl, že přírodní zákony jsou sice funkční základnou stroje, avšak nemohou je zároveň vytvořit.

6. Evoluce a transformizmus vyžadují dnes stejně jako v geologických vrstvách existenci přechodných

stupňů jednotlivých druhů, které však nejsou nikde k mání. Tento fakt je pochopitelný, neboť např. přechodný stupeň mezi velrybami a suchozemskými savci by stěží mohl přežít. Fyziologicky je téměř nemožné si jej představit. V geologických vrstvách neexistuje - ani u velryb, ani u koňských druhů. Jako teoretický koncept se neodarwinizmus ukazuje neudržitelný. Nesprávný koncept vede vědecké bádání nesprávným směrem. Od objevení genetického kódu jako základu biologie je zapotřebí takové výzkumné pojetí, jež odpovídá kódované a programované genesi. Tento požadavek nelze obejít tím, že se vezme čirá náhoda (neexistence kódu) za základ programu (a kódu). Biologické bádání je od dob Darwina v zajetí kouzla čiré náhody a přírodního výběru. Žijeme v době informatiky a programování, jež tvoří základ genetického kódu i současné techniky. Pro naši dobu nelze vystačit s náhodou a přírodním výběrem, a to jak v technice, tak ani v biologii. Současná biologie musí být doplněna koncepty inteligence a programování, jež jsou protipóly náhody a volných molekulárních výkyvů (které mají být ještě dnes údajnou základnou genetické informace). Protipóly jsou od sebe o 180°. O těch 180° se bude muset darwinizmus posunout, aby mohl dohnat pokrok na ostatních úsecích přírodních věd.


Zpět     Dále